Tato fáze je nejvzdálenější nějaké akci.

Všimli jste si sice, že už vám trochu začíná růst břicho (nebo, že vám z něj zmizely kostky, které na něm byly ještě nedávno vyrýsované), ale pořád jde ještě v pohodě zatáhnout i na dlouhou dobu. Tím pádem na vás nejbližší okolí zatím nic nepozoruje.

Pokud si lehnete na záda, břicho se vpadne dovnitř (nerozlije se do stran) a vystoupne vám viditelně z vašeho pohledu ven spodní okraj hrudního koše.

V tomto prvním stupni si už trochu uvědomujete, že se nehýbete tolik jako dříve, a že byste asi měli změnit jídelníček a životosprávu celkově. Ne ovšem hned. Až někdy...

Ti, kteří toto předsevzetí opravdu dodrží, ho ale zanedlouho vzdají, protože se nakonec ukonejší, že to s nimi ještě není tak zlé, a že třeba jejich vrstevníci vypadají daleko hůř.

Čas od času se už také přistihnete, že sníte úplně sami pytel brambůrků na posezení, nebo že kus narozeninového dortu, který ve vás zmizel, je větší než loni (a ještě byste si klidně trochu dali).

Honí vás chutě, a i přesto, že víte, že byste něco konzumovat neměli, tak to občas sníte.

Autobus v nutných případech doběhnete, ale vydýcháváte to pak déle, než bylo dříve pro vás obvyklé.

Pár lidí z vašeho blízkého okolí vám už taktně naznačilo, že jste trochu přibrali.

Zatím se ještě celkem úspěšně dokážete bránit těmto námitkám buď vtipnou odpovědí, nebo dobře míněným protiútokem. Tím svůj problém jakoby zlehčíte a zametete pod koberec. V podvědomí už ale tušíte, že na tom je něco pravdy, a bude s tím potřeba asi něco dělat.

Změny už se tedy začínají projevovat jak v zrcadle, tak v šatníku. Vaše oblíbené kalhoty, které byly vždy volnější, jsou vám už hodně těsné, a také na pásku už asi zapínáte přezku nejméně o jednu dírku dále než dřív.

Břicho dokážete ještě s velkým úsilím zastrčit, ale ne na dlouho. Třeba jen na focení.

Pokud si lehnete na záda, břicho se už nevpadne dovnitř, ale je z vašeho pohledu v jedné rovině se spodním okrajem hrudního koše. Zatím však nepřetéká do stran.

Ve vašem běžném jídelníčku začínají přibývat potraviny, které byste v takové míře konzumovat neměly. Víte o nich, ale stejně je konzumujete.

Sice zde již čím dál častěji vyvstává myšlenka na "odzítřkovou" dietu, ale stále vám na tomto stupni chybí silnější motivace nebo impulz, který by vaši změnu nastartoval a dokopal vás se sebou něco dělat.

Chcete vyrazit ven s přáteli, ale do svých oblíbených kalhot už se nevejdete ani při skákání. Začíná vás škrtit i ostatní oblečení.

Vidíte se někde na fotce a přemýšlíte, proč vám to tam už tak nesekne jako dříve, a kdeže se vzala ta brada navíc. Začínáte pomalu závidět těm štíhlejším, a přestáváte být přesvědčeni, že to s vámi není tak zlé. Na vašem zevnějšku již došlo k výrazné a viditelné změně.

Pokud si lehnete na záda, břicho pozvolna začíná přetékat i do stran.

Rýpavé poznámky z okruhu blízkých lidí se začínají objevovat i ve vašem širším okolí. Vaše výmluvy už nejsou tak trefné a verbální útočníci je snadno smetou ze stolu, protože fakt je, že jste opravdu přibrali. A vy to víte.

Akčnější sport (nebo delší pohybovou činnost) již velmi špatně udýcháváte.

Je vám jasné, že pokud se budete chtít letos ještě ukázat v plavkách, tak na sobě budete muset minimálně půl roku před sezónou hodně makat.

Hubnutí v této třetí fázi je většinou nárazové a sezónní. Typicky pak hubnete převážně kvůli svému egu či estetickému hledisku.

Zdravotní problémy související s nadváhou ještě stále většinou zůstávají skryty pod pomyslnou pokličkou.

Sedíte v nákupní kabince v obchodním domě a nic vám nesedí. Vybíráte si oblečení už jen podle toho, aby vás moc neškrtilo, a aby zakrylo to, co nechcete, aby bylo vidět.

Víte, že už jenom zapracovat před plavkovou sezónou nestačí, a že to bude chtít mnohem radikálnější řešení. Plavky v tuto chvíli nepřipadají v úvahu, a upřímně z představy, že máte jít někam k vodě (mezi lidi), je vám úzko.

Začínáte propadat depresím. Do společnosti chodíte už jen zřídka nebo na povinné firemní či rodinné akce. Na každou poznámku o vaší postavě reagujete přehnaně citlivě.

Začínají se pomalu projevovat zdravotní komplikace spojené s nadváhou.

Také začíná upadat váš zájem o sex, pokud byl až doposud normální. I ze strany několikaletého partnera, který si s vámi začal jako s hubeným člověkem, mohou přicházet první známky ochladnutí vztahu.

Schody vás začínají děsit a stejně tak i delší turistické výlety nebo procházky.

Začínáte všude možně hledat zaručené rady na rychlé zhubnutí. Bezhlavě je na sebe aplikujete.

Hubnutí zde už přestává mít estetický rozměr, ale začínáte si uvědomovat, že je potřeba hubnout hlavně kvůli zdraví, zachování vztahu, sebeúctě apod.

Lékař vám už možná diagnostikoval první infarkt a rezolutně vás varoval, že pokud nezhubnete, budete to mít vážné zdravotní následky.

Několik diet vám dlouhodobě nepomohlo, a naopak jste za čas ještě víc přibrali. Nevíte, co se sebou máte dělat, protože vám všechno přijde neúčinné a konec konců i moc namáhavé.

Plně si uvědomujete, kam až jste to nechali zajít, ale jste bezradní. Stydíte se za sebe. Máte černé myšlenky a závidíte všem, kteří takové problémy nemají.

Při zavazování tkaniček připomínáte potápěče, který se zhluboka nadechuje před ponorem.

Hledáte výmluvy, jak se naprosto vyhnout společenským akcím. Sebelítost a podrážděnost je na vašem denním programu. Nedokážete již své chutě držet na uzdě a často se přejídáte, dokud vám z toho není špatně a těžko.

Aktivní koníčky už jsou dávno ty tam. Děsí vás už i koupání se ve vaně, protože se z ní špatně leze ven. Možná už i pozorujete, že o vás partner ztratil zájem. Špatně se vám dýchá, bojíte se chodit ven mezi lidi.

Začínáte se nenávidět, odsuzovat se, a do zrcadla se už raději ani nedíváte. Pokud máte možnost břicho si při ležení na boku podložit, je to velká úleva. Vaše sebevědomí je na bodě nula (možná i pod nulou). 

Z toho všeho, co jsem teď v několika větách popsal, jasně plyne, že přirozená motivace zhubnout (a jít do akce) je v prvních fázích (1, 2) uvědomění si svého problému VELICE SLABÁ.

Z podstaty věci tam není nic, co by vás nutilo do změny životního stylu pořádně šlápnout, zakousnout se, a vydržet až do dosažení optimální váhy.

Pokud tedy nejste povahou člověk, pro kterého je vzhled na prvním místě, (nebo pokud nemáte velice silnou motivaci či emoční impuls v podobě nějakého kopance od života) rozmyslete si prosím vstup do VIP zóny velmi pečlivě.

Dozvíte se v ní sice spoustu zajímavých věcí, ale nejspíš to všechno jen v rychlosti prolétnete, a nic moc z toho neuvedete do praxe, protože zkrátka ještě nejste na hubnutí zralí. Zatím vás tento problém aktuálně tolik nepálí.

V 1 a 2 stupni tedy zvažte, jestli peníze, které do toho investujete nedokážete využít někde jinde, chytřeji a lépe. Přeci jen hubnutí v těchto počátečních fázích je nejlehčí. Mozek si patrně ještě nestihnul vytvořit špatné návyky, a tělo si pravděpodobně nestihlo rozházet svou vnitřní rovnováhu.

V takovém případě se většinou stačí jen vrátit s jídelníčkem (a aktivitou) zpátky do dob, než jste začali přibírat.

Samozřejmě pokud jste již nadváhu měli dlouhodobě (třeba od dětství) a teď jste jenom víc přibrali, tak výše uvedené neplatí. Vám VIP zóna pomůže.

Pokud vám v prvních fázích nesepnul ten pomyslný alarm, a nacházíte se už ve středním stupni (3), tak tam už se mi váš vstup do VIP zóny, jeví jako užitečný a pro vás jednoznačně přínosný.

V tomto stupni už totiž logicky vaše přirozená touha zhubnout sílí, jelikož je váš problém narůstající nadváhy už zřetelně viditelný, uvědomujete si ho, a začíná vás pravděpodobně pěkně štvát a omezovat. Tím pádem už není potřeba se ani tolik dodatečně motivovat.

Zároveň jde o takový zlomový bod, kdy už je zhubnout svépomocí (bez patřičných znalostí a efektivního zacílení) mnohem těžší.

Váš mozek si totiž už nejspíš vytvořil nové špatné vzorce chování, a táhne vás od přírody spíš na stranu ukládání tuků než na stranu hubnutí. Proč? Protože tělo má primárně za cíl přežít. A k přežití jsou zatím pořád optimální tukové zásoby potřeba.

Z estetického hlediska a z vašeho pohledu je to sice možná na prd, ale to je naštěstí tělu celkem fuk. To si jede podle svého schématu a velmi dobře hospodaří s energií. Doba blahobytu, hojnosti a technologických vymožeností mu to jenom zlehčuje a tloustnutí rapidně urychluje.

Pokud se tedy aktuálně nacházíte ve stupni 3, tak pro vás už je vstup do VIP zóny vhodný, a je i velká šance, že své optimální váhy dosáhnete relativně brzy, jelikož od ní ještě nejste tolik vzdálení.

Stejně jako u předchozího stupně, tak i u vyšších stupňů (5,6) už nějaká dodatečná motivace ani skoro není potřeba. Tam už se k nadváze přidávají i zdravotní a psychické problémy, které jsou motivací samy o sobě.

Pokud jste se tedy aktuálně poznali v některém z těchto dvou (už rizikovějších) stupňů,
tak vězte, že je pro vás jakékoliv zhubnutí velmi důležité a přínosné.
A to už ne z hlediska estetiky, nebo ega, ale hlavně z hlediska zdraví.

Zde bych tedy já osobně se vstupem do VIP zóny (nebo do jakéhokoliv jiného rozumného hubnoucího programu) vůbec neváhal a neotálel, protože zdravotní komplikace a problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Šance, že v těchto stupních hubnutí dotáhnete do úspěšného konce, je zde úplně největší. Bohužel na úkor toho, že vás možná dopředu požene strach a touha žít a přežít.