Má cenu počítat kalorie?

Když je kalorický příjem menší, než kalorický výdej tak hubnete a naopak. Zní to logicky. Ale je to pravda? Možná, že i vy tomu bezmezně věříte nebo si dokonce kalorie poctivě počítáte. Je to správná cesta? Nebo je to jen další mýtus jak zaručeně zhubnout? 

Toto výživové doporučení je na hubnoucí scéně již nejméně 50 let. Za tuto dobu se samozřejmě stačily utvořit dva nesmiřitelné tábory příznivců a odpůrců této teorie.

Zákon o zachování energie

Přívrženci kalorické rovnováhy vycházejí hlavně z prvního zákonu termodynamiky, který říká že: Celkové množství energie (všech druhů) izolované soustavy zůstává zachováno. Pokud to aplikujeme na naše tělo, tak to znamená, že energii přijatou jídlem a pitím musíme spálit, jinak se nespálený zbytek energie uloží. Energie se zkrátka nemůže nikam ztratit.

Při této myšlence je tedy jedno, z jakého zdroje a jakého druhu kalorie jsou. Kalorie je prostě kalorie, ať pochází z bůčku, polévky nebo sušenky. Pokud byste se řídili jenom pravidlem kalorického příjmu a výdaje, pak by platilo, že můžete svůj kalorický denní příjem (který by byl nižší než výdej) klidně sníst třeba v čokoládách a zákuscích a přitom byste pořád hubnuli. Mohli byste se takto stravovat den za dnem bez větších obtíží a ještě s pozitivními hubnoucími výsledky.

Izokalorický experiment

Asi tušíte, že tohle není moc reálné. Navíc tělo není dokonalá izolovaná soustava jako třeba kalorimetr. I přesto však výzkumníci nechtěli bez důkazů popírat zákony termodynamiky a udělali experiment. Vzali skupinu dobrovolníků a aplikovali na ně izokalorickou dietu (denní příděly potravin o stejném počtu kalorií). Výsledky jsou asi každému, kdo již četl mou knížku, jasné. Nejen, že každý z účastníků zakončil experiment s jiným výsledkem, ale navíc byl i markantní rozdíl mezi těmi co měli sice v porcích stejný počet kalorií, ale složení porce bylo jiné (jiný poměr sacharidů, bílkovin a tuků). Zde se navíc jako bonus potvrdilo i vyvrácení dalšího mýtu o tuku (o tom napíšu někdy příště).

Popírá tedy člověk přírodní a fyzikální termodynamické zákony?

Výsledky tomu sice nasvědčují, ale samozřejmě, že nepopírá. Vysvětlení je však natolik složité (stejně jako naše tělo), že to zde v tomto krátkém článku nemá smysl odborně rozepisovat. Přínos by pro vás byl nulový a hlavně při hubnutí o termodynamiku a kalorie zas až tolik nejde. Izokalorický experiment jasně dokázal, že záleží daleko více na složení a zdrojích potravy, než na kalorické hodnotě samotného jídla. Dále jsou pak důležité i ostatní faktory jako váš věk, pohlaví, metabolismus, svalová hmota, pohyb, prostředí, stres atd.

O co tedy jde, když ne o kalorie?

V první řadě jde o hormony (které přebytečnou energii ukládají) a potom také o metabolismus (který energii pálí). Pokud by šlo jen o kalorie, tak jak byste vysvětlili, že nejúspěšnější plavec Michael Phelps má denní příjem okolo 12000 kalorií (doporučený tabulkový příjem je 2605 kalorií pro muže a 2079 pro ženy) a přesto má jen 8 % tuku v těle. Vezmu-li v úvahu, že hodinou plavání spálí cca 1000 kalorií, pak by musel trénovat 12 hodin každý den, což se neděje (trénuje 5 hodin). A přesto je tak "netučný". I když připočítám ještě některé další faktory (třeba studená voda v bazénu, která nutí plavcovo tělo více topit, svaly, věk), tak mi tato rovnice stále vychází v jeho neprospěch.

Odpovědí je tedy rychlý metabolismus a správná hormonální rovnováha. V klidovém stavu pak díky metabolismu spaluje více, než vy při svižnější chůzi atd. Hlavně však má správnou skladbu jídla, která mu umožňuje stejně jako všem takovým ostatním sportovcům přijímat daleko více kalorií a přesto zůstat hubený i s nižším kalorickým výdejem.

Z tohoto plyne jediné. Pokud bude vaše skladba jídelníčku ve správném složení, pak můžete mít daleko vyšší příjem kalorií, než je výdej a přesto budete hubnout. Samozřejmě je potřeba dodržovat i základní principy, které moc nedráždí hladinu inzulinu v krvi. Vše je popsáno v knize.

Proto není moc rozumné ztrácet drahocenný čas a zaměřit se na bezmyšlenkovité počítání kalorií. Věnujete totiž pozornost a úsilí něčemu, co není pro hubnutí vůbec podstatné.

Proč se počítání kalorií ještě nevymýtilo?

Důvodů je několik. Prvním je přesvědčení zarytých dietologů, že počítání kalorií je tou správnou cestou. Stejně tak jako rady, které se od tohoto přesvědčení odvíjejí (méně jezte, více cvičte; velkou porci jídla musíte spálit cvičením, apod.). Tito odborníci stále tvrdošíjně přehlížejí výsledky dlouhodobých výzkumů. Nebo prostě jen nemají zájem o nové poznatky a stále doporučují to, co je kdysi naučili ve škole. Třešničkou na dortu už je pak jenom ten paradox, že jsou třeba sami tlustí.

Druhým důvodem v pozadí je opět (jak jinak) byznys. Ne náhodou jsou zastánci kalorické teorie velké společnosti vyrábějící mimo normální i odlehčené produkty. Na tomto mýtu si totiž založily celou řadu nových výrobků. Snížily množství tuku v původních výrobcích a nahradily jej sacharidy. Cukr vyměnily za sladidla. Ušetřily tím na nákladech a ještě podpořily trend hubnutí svých zákazníků. To je revoluce! Bohužel výsledky tomu neodpovídají (svět dál tloustne) a nevím ani o jedné studii, která by prokázala, že snížením kalorií dojde k trvalému zhubnutí. Naopak prováděné experimenty potvrzují opak. A není náhodou, že se k nim jen tak nedostanete. Někdo by to totiž pěkně pocítil na ziscích.

Je tedy počítání kalorií ztráta času?

Jediným přínosem počítání kalorií může být to, že si lépe začnete uvědomovat, co jíte. Začnete se více zajímat o složení svého jídelníčku a třeba vás to časem přivede i k nějaké sofistikovanější literatuře, kde se dozvíte pravdu.

Pokud tedy máte zbytečný čas navíc, pusťte se do počtů kalorií a udělejte si experiment na vlastním těle. Váha bude kolísat nahoru a dolů podle toho, jak se váš metabolismus a hormony budou přizpůsobovat nižšímu a vyššímu příjmu kalorií. Nerad vás připravuji o překvapení, ale je to dlouhodobě neudržitelná cesta se smutným výsledkem.