Éčkofóbie - klid, ne každé éčko vám chce ukousnout játra

Éčka – přídatné látky, které často vzbuzují obavy a vyvolávají představu chemicky upravených, nezdravých potravin. Není divu – slovo „éčko“ se v posledních letech stalo skoro synonymem pro „nebezpečí v jídle“. Ale je ten strach oprávněný? A neměli bychom se spíš naučit éčka chápat, než se jich slepě všeobecně bát?

Proč se éčka do potravin vůbec přidávají?

Možná vás to překvapí, ale viník není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Je jednoduché ukázat prstem na výrobce. Ale popravdě – éčka v potravinách často odrážejí i naše vlastní požadavky jako spotřebitelů. To my požadujeme, aby vypadaly hezky, chutnaly dobře a byly snadné na přípravu. My je chceme mít také levné a dostupné. Také požadujeme jednoduchost na přípravu a mnohdy i až nesmyslnou trvanlivost, což dalo možnost vzniku dehydratovaným, konzervovaným a instantním potravinám. No a tohle všechno přídatné látky dokáží. Umožňují prodloužit trvanlivost, stabilizovat strukturu, zvýraznit chuť nebo barvu – a díky nim je možné vyrábět potraviny, které by jinak na trhu nemohly dlouhodobě existovat.

Takže je více než jasné, že viníci jsme svým způsobem všichni, a to včetně dnešní uspěchané doby.

Dobře, kam jsme to dopracovali už víme, a že z toho není pro širokou masu lidí moc úniku už víme taky. Byl bych však nerad, abyste si v sobě vytvořili nějaký  blok či dokonce fobii z nakupování potravin obsahující nějaká ta Éčka. Proč? Důvod je prostý a už jsem ho tak trochu naznačil. Nežijeme v idylickém světě. Ne každý má svou zahrádku s vypěstovanou zeleninou a chovem zvířat. Také ne každý má na to, aby si kupoval výhradně BIO potraviny. Často tak musíme vzít zavděk pouze nabídce místního obchodu. V takovém případě by tato fobie znamenala nákupní paralýzu, což by mohlo vést k vlčímu hladovění nebo jednostranné stravě. Ani jedna z těchto variant není žádoucí.

Je třeba se jich vlastně bát a vyhýbat se jim?

Ano i ne – záleží to druh od druhu a hlavně i od zkonzumovaného množství. Pojďme si tedy říct pár faktů, díky kterým už třeba jednou pro vždy přestanete házet éčka nesmyslně do jednoho pytle (pokud jste to dělali).

Každé éčko je jiné

První a hlavní fakt je ten, že přídatné látky nejsou všechny jen paušálně špatné. Není tedy třeba vyhýbat se všem. Může se třeba jednat o látky zcela přírodního původu nebo přírodně identické (například kyslík – E948, kyselina jablečná – E296 nebo vitamin C – E300). Takové jsou zdravotně zcela nezávadné a bezproblémové. Máte-li tedy fobii obecně z jakéhokoliv Éčka, pak se možná připravujete o možnost konzumovat potravinu, která je zcela v souladu s vaším novým životním stylem.   

Regulace

Jako druhý důvod, proč hromadně nad takto “obohacenými“ potravinami nelámat hůl je ten, že jsou tyto přídatné látky regulovány. Každé Éčko má stanoveno povolené množství, které výrobce nesmí překročit. Pokud si tedy dáte jednou za čas potravinu i s ne úplně neškodným Éčkem, tak se nic nestane.

Tak v čem je problém?

Potenciální problém nastává ve chvíli, kdy konzumujeme více různých výrobků obsahujících stejné typy éček. Namícháte si tak v sobě chemický koktejl, nejasného složení a dopadu na váš organizmus. No a nebo opakovaně konzumujeme potraviny s obsahem rizikových látek.

A samozřejmě je tu i ta možnost, že se zrovna trefíte do přídatné látky, která způsobuje problémy konkrétně vám. Některá éčka mohou být dráždivá, alergenní nebo nevhodná pro citlivé jedince (např. siřičitany, barviva u dětí).

A jakoby toho nebylo málo, tak přídatné látky se mohou uvádět jak slovně, tak číselně-písmenným označením. To do celé problematiky vnáší neuvěřitelný chaos. Mohlo by se vám tak lehce stát, že se budete zásadově vyhýbat potravinám, které mají ve složení uvedena Éčka, ale v jiném konkurenčním výrobku budete konzumovat ta samá, akorát slovně uvedená.

 

Nelze tedy určitě říct, že všechna éčka jsou nebezpečná. Ale opatrnost se doporučuje u některých barviv, konzervantů nebo zvýrazňovačů chuti – obzvlášť pro děti, alergiky nebo citlivé jedince.

Dávejte si pozor zejména na:

  • E250 (dusitan sodný) – konzervant v uzeninách

  • E102 (tartrazin) – syntetické žluté barvivo

  • E621 (glutaman sodný) – zvýrazňovač chuti

Praktické rady: Jak s éčky zacházet rozumně?

  • Kupujte čerstvé potraviny k přímé spotřebě. Ty nepotřebují konzervanty nebo jsou konzervovány jiným způsobem (např. teplotou)
  • Častěji vařte a nehledejte zkratky. Polévka, či omáčka z pytlíku není srovnatelná s tou, kterou vykouzlíte v hrnci z čerstvých surovin.
  • Vyhýbejte se potravinám, které mají nepřirozenou barvu a jsou tak pravděpodobně dobarvovány. Přírodní jogurt prostě není neonově růžový a klasický chleba nesvítí do oranžova. Mimochodem věděli jste, že Coca-Cola je původně před obarvením zelená?
  • Pokud máte tu možnost, jezte BIO. Pokud ne, tak si dávejte pozor na to, které druhy Éček v potravě denně kombinujete a jaké je tedy jejich výsledné množství.
  • Používejte selský rozum. Čím levnější výrobek je, čím má položkově početnější složení, delší trvanlivost nebo vyšší lesk, tím spíše bude obsahovat přídatné látky.

  • Čtěte etikety nebo používejte aplikace (např. FÉR potravina, Yuka, E-nummer). V obchodě jen naskenujete čárový kód a hned víte, co je uvnitř. Pokud aplikaci nemáte, vždycky můžete sáhnout po papírovém taháku. Ale pozor – doporučuji nejlépe formát A4, jinak si z nakupování odnesete nejen jídlo, ale i výron zápěstí, z toho jak budete listovat jako o život… 😅

Co tedy říct závěrem?

Slepá „éčkofobie“ není řešení. Nežijeme ve vakuu, a ne každý má zahrádku nebo rozpočet na 100% bio. Místo zbytečného strachu se naučte číst etikety, přemýšlet a rozhodovat se rozumem. Přídatné látky tu s námi budou nejspíše už vždy. Ale to, jak často, v jaké kombinaci a z jakých zdrojů se k vám dostanou, je už jen na vás.